Ostrov Brač patří mezi největší ostrovy skupiny středodalmatských ostrovů a je třetím největším v Jaderském moři. Na ostrově žije necelých 13.000 obyvatel, nejvíce jich je soustředěno v severní části, kterou odděluje Brački kanal od pevniny, jenž je i dobře přístupná. Jižní oblast je špatně dostupná pro pohoří, kde kraluje Vidova gora s 779 m, která je současně nejvyšším místem všech jadranských ostrovů. Brač má holé krasové hory, soutěsky, jeskyně a propasti, je tvořen kvalitním mramorem. V několika kamenolomech se těží tento světově žádaný stavební materiál, který se stal hlavním exportem z ostrova. Vegetaci určují borové lesy a macchie, v zemědělství vinná réva, višně, olivovníky, mandloně a místně i pomeranče. Na ostrově se zachovalo několik desítek historických památek. Správním střediskem je městečko Supetar odkud je též lodní a trajektové spojení do Splitu. Menší lodě jezdí též z Makarske do Sumartinu. Ve vnitrozemí ostrova bylo postaveno mezinárodní letiště se sezónním provozem, ale pouze pro menší letadla. Nejznámějšími turisty vyhledávanými letovisky jsou obce Bol, Sutivan, Supetar, Splitska a Milna.

Tentokrát naše cesta začíná 1. 7. 2000 a trvala do 8. 7. 2000. Cesta probíhala v dobré náladě až do okamžiku dojetí do městečka Sumartin. Byli jsme nemile překvapeni. Do kempu se autobus vůbec nedostane a všechny věci musíme odnášet asi 1000 m. do kempu. Naštěstí nám alespoň nejtěžší věci odvezl správce kempu autem s károu. Po příchodu do kempu jsme se rozhlíželi kam postavit své stany. Nikde nebyl ani náznak stínu a tak jsme stany postavili na rozpálené zemi. Po postavení stanů jsme se chtěli co nejdříve dostat k moři a pořádně se zchladit po dlouhé cestě. Z místa našeho tábořiště a vůbec z celého kempu není vidět moře které je vzdálené cca 400 m. Dostat se k moři také není žádná procházka růžovým sadem. Cesta je velmi kamenitá a prudký kopec na pohodě také nepřidá. Tím chci říci, že kemp není zrovna vhodný pro potápěče, ačkoli má být potápěčskou základnou. Zkuste si vzít na sebe cca 25 kg. potápěčského vybavení a podniknout tuto cestu dvakrát denně. Zařízení v kempu je na průměrné úrovni. Na celý kemp tu připadají 4 WC a stejný počet sprchových koutů. Je zde též malá kuchyňka na přípravu jednoduchých jídel. Jelikož je tento kemp prezentován jako potápěčská základna, je zde možnost plnit potápěčské lahve v místní půjčovně potápěčského vybavení. Po zdolání cesty k moři se dostanete do malé zátoky, která je vhodná spíše pro plavání a výcvik mladých potápěčů než pro zkušené potápěče kteří chtějí už něco vidět. To, co majitel kempu prezentuje na svých internetových stránkách ( www.manjana.cz ) se ne vždy zakládá na pravdě. Pod hladinou je velice málo života a vašemu klidu nepřidá ani neustálá kontrola místní policie.